Sharmin: Chci se učit. Přijměte mě, prosím.
Jednoho dne přišla desetiletá Sharmin sama do vzdělávacího centra Čalantika v Dháce. Zastavila se u dveří, chvíli pozorovala, co se děje uvnitř, a pak udělala krok. Překročila práh a učitelce řekla: „Chci se učit. Přijměte mě, prosím.“
Plechová bouda plná strachu a nejistoty
Sharmin vyrůstá v hustě osídleném slumu Čalantika v Dháce. Její domov? To je malá plechová bouda v řadě dalších, oddělených úzkými uličkami z prken. Celá zástavba stojí na bambusových konstrukcích nad močálem plným odpadků.
Uvnitř je jediná místnost. Jednoduchá dřevěná postel, oblečení na šňůrách, několik hrnců a základní věci na vaření. V tomhle prostoru žije pět lidí.
Když prší, drnčící plechová střecha přehluší rozhovor uvnitř. A když je léto a venku přes čtyřicet, rozpálená střecha vyhřeje vzduch uvnitř tak, že se téměř nedá dýchat, nehledě na zápach stoky pod nimi.
Součástí každodenní reality je i velké napětí v domácnosti. Tatínek Sharmin je závislý. Dlouhodobě užívá drogy. Nepracuje a nijak se nepodílí na zajištění rodiny. Někdy je tichý a uzavřený, jako by ani nebyl. Jindy běsní a ztichnou děti. Nadávky, bití, křik a slzy. Pokud drogy nesežene, trpí zdravotními potížemi. Pro děti to znamená prostředí, které není předvídatelné ani bezpečné.
Tíha starosti o celou domácnost se třemi dětmi leží na mamince Kajol. Pracuje jako služka v pěti domácnostech. Brzy ráno dochází do práce a vrací se až odpoledne. Výdělek 8000 taka měsíčně je žalostně malý. Polovina padne na nájem, čtvrtina na školu syna. 2000 Taka je na jídlo a základní potřeby. 340 Kč na celý měsíc… přibližně 2,3 Kč na den pro jednoho… Jídlo není samozřejmost.
Odvaha požádat o místo v lavici
Sharmin vyrůstala v prostředí, kde děti často nedostanou příležitost ke vzdělání. Přesto se ve svých deseti letech rozhodla jednat. Sama si našla cestu do vzdělávacího centra Čalantika a požádala o možnost studovat, když řekla: „Chci se učit. Přijměte mě, prosím.“
Tým vzdělávacího centra její situaci ověřil přímo v místě. Viděl podmínky, ve kterých rodina žije, i náročné rodinné prostředí. Sharmin splňovala všechna kritéria pro přijetí. V té době ale bylo centrum plně obsazené. Byla proto zařazena na čekací listinu.
Život doma pokračoval beze změny. Jedno se ale změnilo – Sharmin věděla, že existuje naděje. A když se v centru uvolnilo místo, byla přijata.
Dnes chodí do druhé třídy a pravidelně navštěvuje vzdělávací centrum. Má strukturovaný den, přístup ke vzdělání, pravidelné jídlo a tráví čas v bezpečném prostředí s ostatními dětmi.
Pro její maminku je to zásadní rozdíl. „Dříve jsem se bála, co bude s dětmi, když se vrátím domů. Manžel je nevypočitatelný. Dnes ale vím, že je Sharmin v bezpečí,“ říká.
O své budoucnosti má Sharmin jasno: „Chci se stát učitelkou. Chci pomáhat dětem, jako jsem já.“
Darujte bezpečí a jídlo dalším dětem
Sharminin příběh není ojedinělý. Dětí, které vyrůstají v prostředí, kde je jídlo nejisté, dospělí pracují celý den mimo domov a rodina není vždy bezpečným místem je mnoho.
Sharmin dostala šanci, protože přišla ke dveřím centra a našla odvahu vyjádřit svou touhu. Mnoho dalších dětí tento krok samo neudělá. Ale to přece nevadí.
Vaše podpora jim může dát jídlo, bezpečí a vzdělání. I ony pak mohou díky vám říct – „Chci se učit.“
Pomozte dětem ze slumu Čalantika otevřít dveře k novému životu.
Darujte vzdělání. Darujte budoucnost.
