Bonna: Prodali ji po narození. Dnes má domov i školu
.jpg)
Prodána jako nemluvně, týrána nevlastní matkou a nakonec zachráněna chudou příbuznou. Sedmiletá Bonna prožila v útlém dětství více bolesti, než si umíme představit. Dnes žije v bangladéšském slumu Čalantika, chodí do školy a poprvé v životě má bezpečné zázemí i naději na lepší budoucnost.
Z týrání do náruče chudé, ale milující tety
Bonnino dětství je na hony vzdálené tomu, co známe z domova. V Bangladéši je chudoba mnoha rodin tak extrémní, že prodávají své novorozené děti v zoufalé naději, že se jinde budou mít lépe – nebo zkrátka proto, aby samy přežily. Malá Bonna byla krátce po narození prodána muži ze sousedství, který neměl vlastní děti.
Dívka dostala jméno Bonna, což v bengálštině znamená „povodeň“ – podle živelních pohrom, které její rodný jižní region Gopalgonj pravidelně pustoší.
.jpg)
Na první roky života ale sedmiletá Bonna vzpomíná velmi nerada. Nevlastní matka s ní zacházela s neuvěřitelnou krutostí. Zlom nastal až ve chvíli, kdy rodinu navštívila mužova sestra Jhuni. Přestože sama žila v hluboké chudobě, nedokázala se na týrání malé holčičky dívat.
„Bonna za mnou přišla, plakala a prosila mě, abych ji vzala s sebou. Věděla jsem, že jí nemohu poskytnout pěkný domov, ale byla jsem přesvědčená, že jí dokážu dát lásku, kterou tak moc potřebovala,“ vzpomíná teta Jhuni.
Jhuni vzala Bonnu pryč z jižního regionu – do hlavního města Dháky, přímo do jednoho z nuzných příbytků slumu Čalantika.
Život ve slumu: Jídlo z namočené rýže a trh s rybami
Bonna má už dva roky novou rodinu – tetu Jhuni a pět sourozenců. Život ve slumu je však tvrdý:
Příjem 500 Kč měsíčně: Teta Jhuni pracuje jako pomocnice v domácnosti a vydělá v přepočtu asi 500 Kč měsíčně. Dvě třetiny z této částky spolkne nájem za plechovou chýši.- Jídlo chudých: Rodina si může dovolit vařit jen jednou denně. Ráno jedí panthu (vařenou rýži namočenou přes noc ve vodě se solí a čili) a odpoledne rýži s červenou čočkou (dahl).
- Péče o Bonnu: Zatímco teta pracuje, o Bonnu se přes den staral její dvanáctiletý bratranec Rubel, který ji brával s sebou na místní trh, kde prodává ryby.
Ani Jhuni, ani žádné z jejích dětí do školy nikdy nechodily. Nebyly na to peníze. Bonna ale dostala šanci tento nedobrovolný řetězec negramotnosti přetrhnout.
Centrum Čalantika: Abeceda a velké sny
Na Bonnu se nakonec usmálo štěstí. Získala místo ve vzdělávacím centru Čalantika, které provozuje organizace ADRA Česká Republika. Kromě bezpečného zázemí a vzdělání má zde zajištěnou také výživnou stravu a lékařskou péči.
.jpg)
Bonna do centra chodí nesmírně ráda. Rychle se naučila bengálskou i anglickou abecedu a počítá do dvaceti. I když zatím rozezná jen jednotlivá písmenka a neumí ještě poskládat celá slova. Knížky ji velmi zajímají – listuje jimi, prohlíží si obrázky a ostatním dětem vysvětluje, co se v nich píše.
Jejím velkým vzorem je učitelka Happy z centra ADRA. Bonna sní o tom, že bude jednou jako ona.
„Bonna je velmi chytrá a zvídavá. Od starších dětí se rychle učí další písmenka. Je vtipná a její milý úsměv rozzáří celou třídu. Jsem moc ráda, že u nás našla zázemí, které v útlém dětství tak postrádala,“ říká učitelka Happy.
Prosím, podporujte ji i nadále
Teta Jhuni věří, že díky školní docházce čeká Bonnu lehčí život, než jaký má ona sama. Ví však, že vzdělání může její budoucnosti výrazně pomoci.
„Prosím, podporujte ji i nadále. Moc bych jí přála, aby byla v životě šťastná,“ vzkazuje Jhuni českým dárcům a děkuje za dosavadní podporu.
Pomozte napsat další příběh se šťastným koncem
Příběh Bonny ukazuje, že i z toho nejhrozivějšího startu do života vede cesta ven – pokud dítě dostane lásku, bezpečí a šanci chodit do školy. Podpořte děti ze slumu Čalantika i vy.
Děkujeme!
