Habiba a Farjana: Ze slumu až na univerzitu
Před lety přišly do vzdělávacího centra Čalantika v bangladéšské Dháce jako malé holčičky ze slumu. Dnes úspěšně složily maturitu a míří na univerzitu studovat politologii. Jak jim podpora z České republiky změnila život? Proč chtějí měnit svou zemi k lepšímu? A co pro ně znamená vzdělání? O jejich cestě ze slumu na univerzitu si s nimi přímo v Dháce povídal Kamil Kreutziger, vedoucí programu Čalantika.
Ahoj holky, vy jste teď úspěšně dokončily zkoušky HSC (obdoba naší maturity), je to tak?
Habiba & Farjana: Ano, přesně tak! Zkoušky máme úspěšně za sebou a všechno dobře dopadlo.
To je skvělé, moc gratuluji. Pamatuji si vás ještě z doby, kdy jste byly úplně malé a začaly chodit do centra Čalantika. A teď se hlásíte na univerzitu. Jaký obor jste si vybraly?
Habiba: Vybraly jsme si politologii. Obě dvě.
Proč zrovna politologii?
Habiba: Chceme lépe porozumět tomu, jak funguje naše země, jak se buduje infrastruktura a jak se spravují věci veřejné. Mým snem je stát se univerzitní profesorkou. Chci zůstat na akademické půdě, věnovat se politickým vědám a vzdělávat další generace studentů.
Farjana: A já bych chtěla být právničkou. Chci se zasadit o to, aby v naší zemi fungovala spravedlnost a platily spravedlivé zákony. Mnoho obyčejných lidí se nedokáže dovolat spravedlnosti. Chci pomáhat lidem a rodinám, které nemají zastání, a prosazovat stejná práva a férové podmínky pro všechny.
Cesta k nezávislosti a vlastní výdělek
Jak moc se váš život změnil od chvíle, kdy jste poprvé přišly do Čalantiky? Stále bydlíte ve slumu?
Habiba: Dnes už ve slumu nebydlím, ale situace v rodině je těžká. Maminka onemocněla se štítnou žlázou a já jsem teď v rodině jediná, kdo vydělává. Mám sice o čtyři roky staršího bratra, ale rodinu teď podporuji já. A vlastně… změnilo se úplně všechno. Do centra jsme přišly jako malé holky ze slumu a díky podpoře, lásce a obětavosti učitelů jsme získaly nejen vzdělání, ale i budoucnost.
Farjana: Stále bydlím ve slumu. Jsme tři sestry, já nejstarší. Tatínek pracuje v obchodě s čajem. Vždy mě podporoval, stejně jako maminka. Ta ale vážně onemocněla. Má nemocné plíce a je dlouhodobě v nemocnici, takže je naše situace velmi složitá. Tatínek stále pracuje, ale bez pomoci by to nešlo. ADRA mi poskytla příspěvek na studium a já sama doučuji děti, takže si mohu pokrýt studium i základní životní potřeby.
Jak vás dnes vnímají dívají ostatní lidé ve slumu?
Habiba: V širší rodině jsem jediná, kdo dosáhl takového vzdělání. Všichni mě mají rádi a respektují mě, protože jsem toho hodně dokázala. Ale mezi sousedy ve slumu je to tak napůl. Někteří mi fandí, jiní závidí, protože jejich dcera nemohla studovat.
Jak zvládáte studium a práci zároveň?
Habiba: Mám dvě práce. Spravuji obsah na Facebooku a zároveň doučuji tři studenty. Vydělám si tak přibližně 4 000 taka měsíčně a mohu pomáhat své rodině. Už nejsem tolik závislá na pomoci ostatních.
Farjana: Doučováním dětí si vydělám asi 5 000 taka měsíčně. Společně s podporou od tatínka mi to umožňuje pokračovat ve studiu.
„Kdyby nebylo projektu Čalantika, kde bychom dnes byly? Možná bychom ani neměly žádnou budoucnost. Čalantika nám dala naději a možnost růst. Díky ADRA Bangladéš jsme pochopily hodnotu vzdělání. Kdyby nebyla ADRA, nebyly bychom tam, kde jsme dnes.“
Učitelé jako druhá rodina
Co pro vás bylo v Čalantice nejcennější?
Habiba: Jednoznačně naši učitelé. Úžasní lidé. Starali se o nás jako o vlastní děti. Motivovali nás a navštěvovali doma ve slumu. Když jsme ztrácely motivaci nebo chtěly studium vzdát, přišli za námi domů, vraceli nás do programu a pomohli nám pokračovat.
Farjana: Hodně jsme se naučily také mimo výuku. V Čalantice nás naučili věci, které v běžném životě ve slumu často chybí – péči o zdraví, základy hygieny a smysl pro soudržnost. To nám strašně moc pomohlo i v našich rodinách.
Ovlivnilo to také vaše rodiny?
Habiba: Ano, obrovsky. Programy pro rodiče změnily jejich pohled na vzdělávání a dětské sňatky. Můj strýček dlouho přemlouval tatínka, aby všechny své tři dcery provdal v mladém věku. Maminka ale díky Čalantice pochopila důležitost vzdělání a rozhodla, že se vdám až po dokončení studia. Dnes už dokonce i ten samý strýček říká, že bychom měly nejdříve vystudovat a postavit se na vlastní nohy. A teprve potom, bude-li to Boží vůle, se můžeme vdát.
Když slum lehne popelem
V březnu 2020 zasáhl Čhalantiku rozsáhlý požár. Jak jste to období prožívaly?
Habiba: Bylo to hrozné období, téměř celý slum tehdy shořel. Po požáru jsme jeden měsíc bydleli ve škole. A protože se slum ještě nepodařilo obnovit, museli jsme se přestěhovat do dalšího slumu v jiné části města. Nájem byl vysoký a kvůli covidu se zastavila práce. Byli jsme zcela závislí na pomoci ostatních. Když nám někdo dal peníze nebo jídlo, najedli jsme se. Když ne, tak jsme hladověli celý den. O měsíc později se podařilo slum znovu postavit a my jsme se mohli vrátit domů.
Farjana: Náš příbytek naštěstí neshořel, ale mnoho sousedů přišlo o všechno. V té chvíli nám pomohlo přesně to, co nás učili v centru – solidarita a vzájemná pomoc. Vzaly jsme proto věci, které jsme měly doma navíc – matrace, prostěradla, tašky – a rozdávaly je lidem, kteří je potřebovali více.
Proč nám pomáháte?
To jsou opravdu silné příběhy. Jsem na vás obě moc hrdý. Máte na závěr nějakou otázku vy na mě?
Farjana: Ano. Proč nám vlastně v Bangladéši pomáháte?
Kamil: Protože vás máme rádi. Protože to tak Bůh chce. A protože věříme, že každý člověk na světě, bez ohledu na to, kde se narodí, si zaslouží šanci na důstojný život a vzdělání. Vy jste jasným důkazem toho, že ta pomoc má obrovský smysl. Děkuji vám za rozhovor a přeji vám hodně štěstí na univerzitě!
Epilog
Dnes stojí Habiba a Farjana na prahu univerzitního studia. Z malých dívek ze slumu vyrostly mladé ženy, které chtějí jednou měnit svou zemi k lepšímu. A právě vzdělání jim otevřelo cestu, která by pro ně ještě před několika lety byla nepředstavitelná.
Podpořte i vy budoucí profesorky, právničky a další ambiciózní mladé lidi z bangladéšských slumů na jejich cestě za vzděláním.
Staňte se dárcem centra Čalantika ještě dnes.
Darujte vzdělání. Darujte budoucnost.
