Říkám si Fotograf bez talentu...

Zabývám se fotografií a psaním o sociální tématice. Na mušku si beru např. domácí násilí, či předsudky. Zajímám se o lidské příběhy a pokouším se v nich najít inspiraci a o tu se pak podělit s ostatními. Otevírám různá tabu, protože to o čem se nemluví, to nás straší nejvíce.

Lidé se mě často ptají proč dělám takové věci. Odpověď je jednodušší, než se může zdát. Protože můžu. To je výsada, kterou nemá každý.

Během cestování po Bangladéši jsem měl tu možnost poznat život v chudinských slumech. Situace lidí, kteří v těchto nedůstojných podmínkách musejí žít a vyrůstat, mě tak zasáhla, že jsem se rozhodl lidem ze slumu pomoci.

O mojí cestě

Když jsme byli v letadle, čekal jsem hodně, ale na takový kulturní šok, kterým Bangladéš je, na ten jsem připraven nebyl. Otevřel jsem pusu a do odletu jí vlastně ani nezavřel. Hned na letišti jsem dostal silnou facku v podobě štípajícího vzduchu a byl problém se vůbec pořádně nadechnout. Chudoba z Bangladéše dýchala na každém rohu a já si uvědomil, že jsem se vlastně ocitl v jednom obrovském slumu. V Dháce žije přes 16 miliónů lidí a oproti Praze je velikostí témeř poloviční.

Čalantika je jeden z 5000 slumů ve městě. Rozlohou nebyl vetší než fotbalové hřiště, ale v jeho útrobách žije 12 000 lidí. Tato neuvěřitelná čísla jsou ale standardem. Ve slumu ale najdete i spoustu úsměvů, nejen beznaděj.

Poslechněte si rozhovor s Fotografem bez talentu o jeho cestě do Bangladéše na Rádiu 1.

Jestli na něco budu dlouho vzpomínat, pak jsou to tamní lidé. Tolik pohostinnosti a přátelství jsem nezažil zatím nikde jinde. Někteří z nich mi chybí už nyní a nevylučuji, že se tam budu chtít podívat znovu.

Kdybych to měl shrnout, cesta do Bangladéše mi ukázala, jak málo lidem stačí ke štěstí. Viděl jsem extrémně chudou zemi, plnou komunikativních a smějících se lidí.

Jestli toto není opravdová životní inspirace, pak už asi nic…

 

Čalantika ADRA

Copyright © 2024 ADRA
Web vytvořila B Media Solutions s.r.o.